Od konce července do poloviny září jsem prošel Via Dinaricu ve Slovinsku, Chorvatsku a Bosně a Herzegovině. V tomhle příspěvku bych rád popsal pár zkušeností pro ty, kteří maj něco podobnýho v plánu a nebo je zajímaj praktický věci z tohohle dálkovýho přechodu.
Vybavení
Můj batoh, bez jídla, vody a plynu na vaření, měl 5 kilo (konečná váha po pár úpravách po cestě). Tady je přibližný seznam všeho vybavení.
Bylo pár věcí, které jsem změnil po cestě a nebo bych nejspíš změnil do příště:
- Tarp (jednostěnný stan bez podlážky) mám už delší dobu ale na týhle cestě mi nějakou dobu trvalo než jsem se cítil komfortně. Párkrát ve Slovinsku a na severu Chorvatska jsem chtěl moskytiéru a nebo uplně uzavřenej lehkej stan. Přecijen to přidá i k pocitu soukromí a izolace od okolí a to bych na začátku cesty ocenil, časem mi to začalo bejt jedno a komáři naštěstí zmizeli.
- Hodně jsem přecenil reálnou spotřebu vařiče, nesl jsem velkou bombu (440g plynu) co jsem měl doma po ruce. Ta mi vydržela na celejch tisíc km, ještě v ní zbyl plyn a to jsem v jednu chvíli trochu dokonce upustil. Lepší by bylo si vzít malou kartuši, ve Splitu koupit novou a nosit míň váhy. Další nápad: covid desinfekce by se možná dala použít jako náplň do lihovýho vařiče. Líh v dostatečný koncentraci se tu jinak nikde neprodával, ale tohle by mohla být šance jak ještě odlehčit celý vaření.
- Moje, rok stará, goretexová bunda značky Montane prostě a jednoduše nefungovala. Měl jsem s ní už smíšený zkušenosti před tím, ale teď i během krátkého lijáku protekla na několika místech i po tom co jsem jí po cestě znovu naimpregnoval. To beru jako vadu produktu, nepršelo mi nijak moc a bylo celkem teplo, takže to nebyl velikej problém.
- Začínal jsem s lehkou péřovou bundou kterou jsem poslal domu protože bylo opravdu teplo. A nepostrádal jsem jí ani v Září v Bosně když už byla větší zima ( v noci i pod 5°C)
- Taky jsem měl analogovej foťák Olympus XA, kterýmu začali bohužel blbnout časy a navíc jsem zjistil, že nejsem v náladě nějak víc se věnovat fotografii a dokumentace na iphone mi bude stačit.
Taky bylo pár věcí, se kterejma jsem byl extra spokojenej:
- Quilt (moderní lehoučká verze dekového spacáku) místo normálního spacáku už nosím celkem dlouho a tady se zase osvědčil. Neměl jsem noc, kdy by mi bylo nepříjemně. Tři noci mi přišlo, že je příliš teplej ale vyspal jsem se v pohodě.
- Baťoh se mi taky dál osvědčil, je uplně jednoduchej, ale nic mi nechybělo. Plastovej pytel co se dává do tzv “trash compactorů” od kamaráda z ameriky jsem měl vevnitř a v něm věci co musí být 100% suchý, to zafungovalo výborně. Když pršelo vytáhl jsem si bundu a šel v dál s jistotou že se večer vyspim v suchu.
- Základní oblečení: Merino trička Icebreaker, fleecová mikina Rab, boty Altra a běžecký trenky mě udržovali v pohodě i když jsem byl spocenej, zmoklej a nebo byla zima, nic bych neměnil. Dlouhý kalhoty jsem vůbec neměl. Poznámka k botám: po asi 600km jsem hlavně na asfaltu cejtil, že jsou celkem sešlapaný a po 900km jsem měl už slušný díry co jsem musel lepit. To neni chyba bot, ale příště bych si koupil nový už někde po cestě i za cenu toho že tyhle to nakonec vydrželi.
Na tomhle výletě jsem si uvědomil, že udržování lehkýho baťohu záleží hodně na tom jak máte naplánovanou vodu a jídlo. Vybavení jsem sice akorát pět kilo, ale když přidáte jídlo na pět dní (=5kg) a k tomu vodu na celej den (=4kg) tak najednou máte 13kg což mi přišlo nekomfortní i po měsíci na cestě. Plánování se komplikovalo dvěma věcma:
- Některý vodní zdroje byly suchý protože jsem šel celkem pozdě v létě. Obecně je to suchý krasový pohoří a občas je celkem horko, to platí dvojnásob od začátku Velebitu na jih Chorvatska
- Malej obchod byl často i na místech, kde jsem o něm předem nevěděl, takže jsem mohl na některý sekce nést míň jídla. Taky místní pohostinnost a občasný restaurace a chaty je něco s čim by se dalo víc pracovat.
Navigace, denní kilometry a převíšení
Trvalo mi to 54 dnů na cestě, z toho jsem byl 17 dnů mimo trail. 11 dnů padlo na jednu šestidenní chřipku, občasný odpočinkový dny s bolavym kolenem a jednu krátkou otravu jídlem. Dva dny na covid test ve Splitu a zbývající čtyři dny jsem si dal prostě pohodu. Z výpočtů z map mi to vychází na celkem 965km, průměr na chodící den: 26km/den, celkově 18km/den. Nejkratší den jsem ušel asi 10km a nejdelší den 47km. Celkově jsem nastoupal 39 výškových kilometrů, tj v průměru 1000m každej den na cestě. Tempo jsem ale hodně změnil v čase, problémy s kolenama se objevili hned na začátku a tak jsem první skoro měsíc musel brát zlehka. Často jsem nebyl schopen jít celej den a končil jsem dřív odpoledne. To se pak změnilo a přišli delší dny, víc kilometrů a větší převíšení. V Bosně jsem se pak už cejtil, že po těch horách na pohodu běhám 🙂
Měl jsem vytištěný mapy z oficiální stránky Via Dinaricy na Outdoor Active, ty se mi hodily na plánování trasy, jídla, vody a jako záloha pokud by se mi něco stalo s telefonem. Taky jsem na ně pak psal deník co jsem po kouskách posílal domu v dopisech. Navigace podle nich by ale byla fakt veliká nouzovka. Na plánování jsem pak taky používal komentáře ostatních hikerů z minulejch let (taky na OA). Používal jsem občas navíc body co uložil SuperHip na svym blogu, tam jsou nějaký vodní zdroje navíc a pár dalších fajn míst a upozornění. Ty jsem pro změnu otevíral v aplikaci Open GPX Tracker.
Hlavní navigace byl můj telefon,používal jsem aplikaci WikiLoc, kde jsem měl jednotlivý sekce importovaný z gpx souborů stažených taky z oficiální stránky na Outdoor Active. Podkladová offline mapa byla dost špatná, ale bylo to rychlý, nepotřebovalo to moc baterky a tim pádem pro rychlou orientaci dostačující. Pak jsem používal Mapy.cz jako detailnější offline mapy na plánování alternativních cest, ty byly velmi přesný po většinu cesty. Bez gpsky tenhle trail podle mě nejde rozumě ujít protože na pár místech neni vidět žádná stezka a chybí značení. V hodinkách jsem měl kompas, kterej jsem použil jen asi dvakrát abych udržel směr.
Zdraví
Skoro dva týdny jsem nechodil, protože mi něco bylo. Utvořil/potvrdil jsem si z toho dvě hlavní osobní pozorování (bez nároku na medicínskou správnost):
- Příchod do města je nejrizikovější čas na to, chytnout nějakou chřipčičku. Tělo je unavený a má pocit, že si to může dovolit, navíc vám přestane pracovat zažívání, tak jako funguje, když celej den šlapete. Snažil jsem se si pak dávat větší pozor: jít dřív spát, vypít vitamínovej šumák, dobře a zdravě se najíst, nevypít příliš studenýho piva a kafe i když to je přesně to co jsem vždycky nejvíc ve městě chtěl.
- Problémy s kolenama jsou často až důsledkem slabejch svalů někde jinde a to hlavně těch, který jsou zodpovědný za stoupání a klesání. Já měl to štěstí, že můj kamarád mi dával na dálku konzultace a tak jsem rychle zjistil co je jádro problému a jak to řešit. Pro mě tvořily největší problém slabý hýžďový svaly, který se přetíží, stahujou váš “IT band” a vytváří bolest na vnější straně kolene. Řešení? Protahoval jsem ty stažený svaly a používal plnou láhev s vodou jako roller abych ty svaly a IT band pěkně rozválel. Pak jsem taky používal tape což fungovalo fakt dobře a podle mě mi zachránilo tenhle výlet. Problémům tohohle typu se dalo nejspíš předejít i trénovánim. Jsem sice aktivní člověk a na kratší výlety chodim často, ale v práci jsem seděl u počítače několik let a žádnej systematickej tréning na tohle dobrodružství jsem něměl.
Obecně mi přišlo důležitý se dobře poslouchat, dát si volno když jsem potřeboval, snažit se přijít na to, proč mě něco bolí a vyřešit to nejlíp ještě dřív, než mě to zastaví, nebo se to projeví někde jinde. Já ty svaly cejtil už od třetího dne, ale koleno mě začalo bolet až po deseti dnech, kdy jsem to neřešil. Jo a večer jsem jsem měl celkem fajn protahovací rutinu, z toho se stal takovej rituál — konec chození, začátek odpočinku :).
GPX body
Tady jsou body co jsem si uložil, hlavně prameny, hezký místa na kempování, použijte na vlastní nebezpečí.
Na Mapy.cz.
Jen body jako gpx.
Body a k tomu celá trasa VD.
Zvířata a miny
- Plch je váš kamarád! Je to taková myšo-veverka, která rozhodně kandiduje na maskota Via Dinaricy, žije tu všude ve stromech, ale taky se ráda přijde podívat k vám do koliby, kde spíte. Leze po stěnách a dělá vám tam kravál. Nikdy se mi ale nestalo, že by vlezli do mýho jídla nebo věcí, jen jsem se párkrát hůř vyspal.
- Slovinská část a sever Chorvatska má dost medvědů, byly tu vidět celkem často otisky a znám lidi, který tu medvěda viděli. Jídlo jsem nevěšel a obecně platí, že jsou to plachý zvířata, který se vám chtěj vyhnout. Statistika říká že poslední smrtelnej útok od medvěda byl ve Slovinsku naposledy asi před třiceti lety. Z místních a internetu jsem vytáhnul nějaký základní poučky co se můžou hodit. Špatný je medvěda překvapit, pokud jdete sami nepřehlednym terénem, je dobrý dělat trochu hluku navíc (hůlkama o kameny, občas si něco zazpívat). Pokud ho potkáte, pomalu se vraťte pozadu směrem odkud jste přišli, pokud je to máma a děti, hlavně nechcete stát mezi nima. Pokud na vás zaútočí prašťte ho do čumáku a pokud to nepomůže, lehněte si na zem břichem dolu a s rukama za hlavou a hrajte mrtvolu.
- Od rezervace Bijele i Samarske Stjene na jih jsem měl info od místních a lidí co jsem potkal, že tu je dost zmijí. Žije tu i zmije růžkatá, to je nejvíc jedovatej had v Evropě a může být i na větvích stromů, kde čeká na ptáky. Kousnout vás nechce, ale je potřeba si dát bacha kam člověk šlape a taky pokud někam šahá rukama. Tahle kráska vás prý pozlobí tak, že vlastně jediný co vám zbude je zavolat horskou službu / záchranku, bejt v klidu a čekat.
- Občas potkáte pastevecký psi, hlavně v Bosně. Chrání většinou stáda nebo nějaký budovy a občas jdou celkem drsně do vás. Strategie: Vyhnout se stádu. Pozdravit farmáře, když tam jsou, pak občas toho psa odvolaj. Pohrozit psovi ať se klidí, nejlíp s kamenem v ruce, těch se bojí páč farmáři je používaj jako “výchovnej” mechanismus.
- Miny: v národním parku Paklenica a pak skoro na celym území Bosny a Herzegoviny je potřeba si dávát pozor. Respektujte cedule, čtěte si detaily u jednotlivejch sekcí, kde jsou popsaný místa, kde je podezření na miny a ideálně se vždycky držte vyznačenýho/vychozenýho trailu (ne gpsky!!!). Třeba na dvou místech mi přišlo, že tam můžou být miny a bylo tam málo značek nebo stezka nebyla vůbec prochozená. Tam jsem se snažil jít super pomalu a najít kudy už někdo šel přede mnou nebo odhalit nějakou třeba vybledlou značku alespoň.
Migrace
Když jsem vyrážel, nepřemýšlel jsem nad tím, že celá trasa prochází země, kde dochází k migraci uprchlíků z jihu na sever. Uprostřed lesa ve Slovinsku mě kontrolovala hraniční stráž se samopalama kousek od hranice s Chorvatskem. Tam jsem zase slyšel od horalů, že převodníci používají koliby a vloupávají se do chat, když provádí uprchlíky horama. Jedna chata kvůli tomu byla zavřená a jednu kolibu jsem viděl plnou odpadků od jídla a kusů oblečení (kdo to byl nevím, ale takhle to popisovali místní). V Chorvatsku jsem měl dost pocit, že lidi jsou často vůči migrantům vysazení. Varovali mě, abych si dával pozor, nebo abych nechodil do Bosny, protože tam je migrantů mnohem víc, ptali se mě jestli jsem uprchlíky potkal, jakoby to byla nějaká velká hrozba, atd. Kromě té hraniční stráže jsem žádnou špatnou osobní zkušenost neměl, čechy tu navíc milujou. Jiný hikeři ale mluví o tom, že je vícekrát prohledávala policie (zdroj), nebo že se jich lidi báli, chtěli vidět pas, případně jim schválně nechtěli pomoct protože si mysleli že jsou uprchlíci (zdroj). Tohle bylo na trase citelné téma i když na mě nemělo výraznější praktický dopady.
Závěrem
Je to úžasnej zážitek a celkově bych řekl, že je to geniální spojení opravdu divoký přírody a poznání místních lidí a jejich života po cestě. Já mám pocit, že se do těch hor budu v budoucnu vracet a taky se už těšim na to, že si brzo projdu i sekce v Černý Hoře a Albánii, a možná i dál? Inspirace od Kuby tady.
Jsou asi věci, kterýma se tenhle trail liší od jiných dálkových tras s delší historií což ale nevim z osobní zkušenosti. To podle mě dělá tuhle trasu tak zajímavou, ale byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to je nevýhoda:
- Komunita: nejsou tu věci jako trail angelové, trail magic, obchody s vybavenim nebo nějaký speciální místa pro hikery. Vlastně tu ani nejsou moc ostatní horalové :D. I když tohle byl výjimečnej rok kvůli koroně, tak hikeři z minulejch let maj dost podobný zkušenosti, já jsem za celou dobu nepotkal jedinýho člověka, co by šel ven na dýl než na dva dny.
- Civilizace a kultura: trasa prochází vlastně dost menších vesniček a ubytování a většina těch míst je celkem levná a dobře umístěná. Občas jsem si říkal, že je to super, protože jsem potkal místní lidi a vyspal se třeba i v posteli. A občas mi to vyšlo tak, že bych radši byl sám v divočině, ale zrovna jsem se večer někde vyloup a už byl unavenej, tak jsem si zaplatil ubytko. Tahle trasa byla postavená se záměrem podpořit udržitelný turismus v těch horskejch oblastech a dává určitě smysl tu nějaký ten peníz utratit, nikdo vás k tomu nutit nebude, ale ta trasa je tak prostě postavená.
Vyražte co nejdřív taky, hoře zdar!